Martin Vopěnka, spisovatel - Zrušme češtinu

Zrušme češtinu

Zlepšovací návrh pro ministra Kalouska

Nevím, jestli jste si toho všimli: Snížená sazba DPH má nejprve vzrůst na 14 procent a základní zůstat na dvaceti. V té chvíli ministerstvo financí odhaduje vybrat navíc 28 miliard za rok. Potom se sazby sjednotí na 17,5 procentech a ministerstvo plánuje vybrat navíc oproti současnosti jen 24 miliard. Motivací k tomuto druhému kroku (sjednocení daně) tedy nejsou příjmy ve prospěch reformy. Motivací je pouze a jedině mantra jednotnosti – zjednodušená, slepá a neuvažující víra, které současná vládní garnitura propadla a která zní: jednotnost je dobro, výjimka je zlo.

Mám v té souvislosti několik dalších zlepšovacích návrhů ve prospěch „dobra“:

Tak především: zrušme už konečně jednou provždy český jazyk. Ta výjimečnost je strašně drahá. Považte přece, o kolik by vzrostla naše konkurenceschopnost, kdybychom namísto menšinové češtiny používali jakousi globální verzi angličtiny. A těch úspor na překladech. Pojďme to zavést hned. Jedna dvě generace „negramotů“ na to trochu doplatí, ale pak budeme konečně připraveni vstoupit do globálního světa. Jakýpak sentiment s národní kulturou.

Za druhé: Zrušme bezbariérové přístupy. Snížený obrubník není nic jiného než výjimka. A výjimka, jak známo, je nesystémová. Vozíčkář přece není nic jiného než člověk (podobně, jako kniha není nic jiného než zboží). A lidé jsou si rovni.

Za třetí: Zakažme, přinejmenším u státních zakázek, jakýkoliv jiný tvar stavby než kvádr a krychle. Prosím, už žádné výklenky, štíty, balkonky a já nevím co ještě. To všechno zavání výjimkou a navíc velmi drahou. Začněme se už konečně chovat systémově.

Určitě by se našla řada dalších odvětví, kde zlo výjimečnosti stále ještě vítězí nad dobrem jednotnosti. Soudruh Kalousek je však mou velkou nadějí. Určitě s těmi výjimkami dříve či později zatočí.

Martin Vopěnka

Holocaust

Na fotce šedivé
ty jsi, kdo odchází.
V klobouku omšelém
laskavý táta věčný.
Poslední pohledy.
To se však ještě neví.
Dětství že skončilo
chlapeček nepochopí.
Ve zmatku poklidném
jdou muži, kam jim určí –
tatínci bezbranní –
bohové na zem padlí.
Jak bys ty selhal dnes?
Chrám světa lidského
v útrobách prudce se bortí.
Buď sbohem, dítě mé.
Vidím se ve tvých očích.

(Praha, 18. 1. 2008)