Martin Vopěnka, spisovatel - Oteplování je přelud - zakažme je!

Oteplování je přelud - zakažme je!

(odpověď na článek „Oteplování je přelud“, MF Dnes 14. 10., autor: Karel Kříž)

Globální oteplování je přelud, metody jeho měření jsou pavědecké, vědci, kteří by snad oteplování zdůvodňovali, jsou nepoctiví, a všichni, kteří by chtěli varovat před dalším vývojem klimatu, jsou levicoví aktivisté. Ve skutečnosti nám nic nehrozí, atmosféra je systém mířící za všech okolností ke stabilitě…

Musím říct, že světový názor pana Kříže je v mých očích tou nejsprostší ideologií. Ideologií zvyšující se spotřeby, ideologií trvale bezohledného růstu. Ideologií nadřazenosti lidí nad přírodou a ostatními živými tvory. Tato ideologie nesnese zpochybnění. O protiargumentech, nehodících se prognózách a varovných měřeních nelze uvažovat. Je třeba rovnou je označit za nevědecké. Přitom se podívejme na úroveň argumentace pana Kříže. Očekávali bychom úvahy výsostně vědecké, poctivé a logické, podložené ověřenými fakty. Místo toho jsme se dočkali zpochybnění celého vědeckého oboru klimatologie a jejího systému měření. Argumentovat za tento obor mi nepřísluší. Jenom mi přijde divné, že člověk, který volá po exaktní vědecké práci, sáhne k tak dalekosáhlému zpochybnění. Opravdu o tom tolik ví?

Pozoruhodnou argumentaci použil pan Kříž v odstavci „Kde a jak se to měří“. Sledujme logiku jeho úvahy: Obsah CO2 v atmosféře je 0,03%. I kdyby jeho podíl v atmosféře rostl tak, jak tvrdí ti, se kterými pan Kříž nesouhlasí, za sto let by stoupl o 0,02%. A to je podle Kříže zanedbatelné číslo. Jaksi mu uniká, že váhu čísla ve vědeckém měření nemusí určovat jeho absolutní velikost. Všimněme si, že ony 0,02% by znamenaly nárůst v atmosféře skoro o 100%. Jde tedy o to, jaký vliv tento plyn v atmosféře, při svém malém obsahu, má. Vypusťte do ovzduší nepatrné množství prudce jedovatého plynu a sledujte, co to udělá. (Pokusnou osobou nechť je při takovém experimentu pan Kříž.)

Hloupá a založená na nedostatečných znalostech je i Křížova úvaha z odstavce „Aspoň bude teplo“. „Antarktickému ledovci jistě neuškodí, když teplota kolem něj nebude –40 stupňů, nýbrž „pouhých“ –35.“ Jenomže teplota v oblasti Antarktidy zdaleka není takto nízká. Sám jsem v Antarktidě pobýval a tam, kde jsem byl, je průměrná letní teplota + 2 stupně. Je pravda, že v oblastech nižších teplot ledovec ohrožen není a může dokonce přibývat v důsledku vyšších srážek. Chci poukázat hlavně na to, jak vzdáleny jsou Křížovy úvahy tomu, co sám hlásá, totiž exaktnosti a vědecké poctivost.

A pak je tu ona ideologická nálepka: Varuješ před globálním oteplením = jsi levičák. Osobně mne takovéto nálepkování uráží a děsí. A ne jen proto, že jsem vždy volil pravici. Názor pana Kříže ostatně není pravicový, jakkoliv si to on sám myslí. On to ani názor není. Je to přesvědčení: Budujme ekonomiku hlava nehlava a nenechme se znepokojit varovnými signály. Neuvažujme o důsledcích. Heslem dne je optimismus. Člověk dokáže všechno (a také skoro všechno může). Bude-li mu stát v cestě les, pokácí jej, bude-li mu v cestě stát hora, vybagruje ji. Bohužel tomuto přesvědčení opravdu často podléhá pravice. Jaksi se jí nedaří skloubit pokoru a úctu k matce Zemi s vizí osobní svobody. Činnost levicových vlád ovšem vede na poli ochrany životního prostředí k podobným výsledkům, a to v důsledku sociálních tlaků. Přiznejme si poctivě, že se ocitáme ve slepé ulici. Osobní činorodost, která se zjevně osvědčila jako jediný možný model pro uspokojivý život jedince v západní společnosti (jak to vypadalo bez ní, jsme se přesvědčili v dobách komunismu) naráží na omezené možnosti lidstva jako celku. Žijeme totiž v době, kdy vliv naší činorodosti na globální ekosystém začal být významný. A nevíme si s tím rady. Řešením ale rozhodně není strčit hlavu do písku a tvrdit o prokázaných faktech, že neexistují.

Martin Vopěnka

Vystudovaný jaderný fyzik

Holocaust

Na fotce šedivé
ty jsi, kdo odchází.
V klobouku omšelém
laskavý táta věčný.
Poslední pohledy.
To se však ještě neví.
Dětství že skončilo
chlapeček nepochopí.
Ve zmatku poklidném
jdou muži, kam jim určí –
tatínci bezbranní –
bohové na zem padlí.
Jak bys ty selhal dnes?
Chrám světa lidského
v útrobách prudce se bortí.
Buď sbohem, dítě mé.
Vidím se ve tvých očích.

(Praha, 18. 1. 2008)