Martin Vopěnka, spisovatel - Napakovat se na knihách

Napakovat se na knihách

aneb

Jak na nakladatele pohlíží politici

Je to už více než dva týdny, co jsem s kolegy nakladateli varoval před zničujícím dopadem zvýšení DPH na knihy. Od té doby ve veřejné diskusi zaznělo asi všechno, co zaznít mohlo. Setkal jsem se s řadou politiků a udělal jsem si představu o jejich smýšlení. V zásadě naše argumenty přijímají, jednu věc nám ale rozhodně nevěří. Že totiž zvýšení DPH na 20% může být pro mnohé z nás opravdu likvidační.

Politici jsou zvyklí na lobbing všech možných zájmových skupin. Vidí v nás především nenažrané podnikatele, kterým se nanejvýš o trochu sníží jejich pohádkové zisky. Každý navíc cosi zaslechl o nějakém tom bestselleru typu Harry Potter. Takže nás zdvořile vyslechnou a myslí si o tom své. Ostatně mám dojem, že ve vztahu k malým a středním živnostníkům stále přežívá, a to napříč politickým spektrem, prvek socialistické závisti. Úspěch živnostníka je bezprostředně vidět. Oproti tomu výdělky nadnárodních gigantů jsou anonymní.

Ano, i my nakladatelé vydáme občas svůj bestseller. A díky tomu můžeme existovat. Za jedním vydaným bestsellerem je totiž třeba vidět desítky titulů, které na sebe nikdy nevydělají. Český trh je opravdu malý. Průměrný prodaný náklad se pohybuje něco málo přes tisíc výtisků. Vydávání knih má navíc tu zvláštnost, že je to záležitost dlouhodobá. Do knihy investujete jeden až dva roky před jejím vydáním. Mezitím vám vláda daňové zákony několikrát změní, na což nemůžete reagovat. Knihu pak dáváte distributorům a knihkupcům výhradně do komisního prodeje. A prodáváte ji mnoho let. K tomu ještě ten průšvih, že svou práci máte rádi. Tím pádem vám to nedá, a pustíte se do vydání náročných titulů, například původních ilustrovaných knih pro děti, byť je to proti logice trhu. Vydání takové knihy vás může i položit. Investice je veliká a návratnost nejistá.

Připravované podstatné zvýšení DPH z nás nakladatelů proti naší vůli udělá chodící kalkulačky. Podstatou DPH je, že je to daň vybraná od spotřebitele. To nepochybně platí v případě tepla nebo vody. V případě knih ale ne. Nevidím žádnou možnost, jak o těch 10 % zvýšit obrat, který stagnuje už několik let. Skutečnost bude taková, že zaplatím dodatečnou daň z obratu ve výši 10 %. A to je veškerý můj současný zisk. (Pro post socialistické politiky malá poznámka: dobrý podnikatel většinu zisku investuje.)

A tak se z České republiky stane pomalu ale jistě kulturní poušť. Začne to kalkulačkou v hlavě nakladatele. Kniha tlustší než 300 stran se nerentuje. Barevná kniha pro děti se nerentuje. Kniha začínajícího autora se nerentuje. V důsledku čehož se do českého duchovního prostoru dostane méně myšlenek, méně uměleckých podnětů. Díky zvyšující se ceně knih si i ty vydané koupí méně čtenářů. Navzdory nástupu nových technologií zůstává kniha (následovaná klasickými novinami) základním nosičem poznání.

Neinformovaný politik ovšem zaslechl také cosi o elektronických knihách. A má pocit, že problém je tím vyřešený. Netuší, že i elektronická kniha musí být řádně připravena. Elektronická kniha sama tu přípravu nezaplatí. Teprve když kniha vychází v tištěné podobě, může vyjít i elektronicky. Elektronická kniha je od té tištěné odvozená (dokonce i v USA).

Vůbec je smutné, do jaké prázdnoty nám degradovala konzervativní politika. Skutečná konzervativní politika by v sobě mohla a měla nést i péči o trvalé duševní hodnoty. A to jsem dosud uvažoval jen z pozice nakladatele – živnostníka. Ale co hledisko spisovatelů, překladatelů, tvůrců? Jak si jich naše společnost a naši politici cení? Ještěže skuteční tvůrci berou svou práci jako poslání. Jinak by sotva mohli léta psát díla, za která potom dostanou honorář třicet tisíc korun. Netvrdím, že to má být v umění jinak. Umělecké dílo nelze veřejnosti vnutit. Samo si musí najít cestu. Jenomže ono šílené zvýšení DPH v případě knih postaví tvůrcům do cesty další, tentokrát nepřekročitelnou bariéru. Nikdy se už nedozvíme, kolik nadějných prací nemohlo vyjít.

Ještě jednu věc jsem při rozhovorech s politiky zjistil. Uvědomují si, že peníze, které na knihách vyberou, jsou bezvýznamné. Ekonomický důvod zde není. Ten důvod je ideologický a jmenuje se „výjimka“. Vládní koalice včera něco vymyslela a dnes před nás staví tezi, že výjimky nesmí být. Jsou to však často právě výjimky, které naši společnost činí lidskou. Výjimkou jsou přece i bezbariérové přístupy pro vozíčkáře. Do systému bez výjimek by se vešel jen klasický obrubník.

Martin Vopěnka

Holocaust

Na fotce šedivé
ty jsi, kdo odchází.
V klobouku omšelém
laskavý táta věčný.
Poslední pohledy.
To se však ještě neví.
Dětství že skončilo
chlapeček nepochopí.
Ve zmatku poklidném
jdou muži, kam jim určí –
tatínci bezbranní –
bohové na zem padlí.
Jak bys ty selhal dnes?
Chrám světa lidského
v útrobách prudce se bortí.
Buď sbohem, dítě mé.
Vidím se ve tvých očích.

(Praha, 18. 1. 2008)