Martin Vopěnka, spisovatel - Podnikání podle Standy

Podnikání podle Standy

V nedělních zprávách nám Standa Gross poradil, jak na to. Jeho manželka by úvěr pět milionů, který si vzala na koupi nemovitosti, mohla splatit z „dodavatelského úvěru“. To prý firmy běžně dělají, že když mají zakázku, poskytnou dodavatelský úvěr. V Grossově případě by to vypadalo takhle: Stavební firma by měla provést práce řekněme za deset milionů – ty by jí měl zaplatit objednatel – Šárka Grossová. Firma by z té zakázky byla tak unesená, že by hned popadla pět milionů a půjčila je objednateli – Šárce Grossové.

Rozhodl jsem se, že na to půjdu také tak. Hned ráno jsem volal do tiskáren, kde mám objednané vytištění knih, že od nich potřebuji peníze. V Těšíně se trochu divili – nepochopili kouzlo toho obchodu – ale potom se vzpamatovali a penízky se začaly scházet. Vybíral jsem od každé tiskárny po milionu a šlo to skvěle. Odpoledne jsem měl pohromadě čtyři miliony. Pak ale nastaly potíže. Knihkupci, kteří ode mne knihy kupují, začali jeden za druhým volat, abych jim zaplatil dodavatelský úvěr na odebrané knihy. Chtěli deset až dvě stě tisíc podle velikosti knihkupectví a mně nezbylo, než platit. Tak se moje miliony zase rozutekly. S tím jsem se ale nechtěl smířit. Šel jsem do blízkého hypermarketu, kde nabízeli prodej plazmových televizorů na splátky. Mojí žádosti o dodavatelský úvěr se vůbec nedivili. Odnesl jsem si televizi a v kapse sto tisíc. Ještě že máme ten nonstop prodej. Stihl jsem koupit i ledničku, mikrovlnku a nejmodernější pračku.

Tak si myslím, že bychom ten dodavatelský úvěr měli zavést ve velkém. Mně se osvědčil, a kdyby do toho nezačali vrtat novináři, Standovi by se určitě osvědčil taky.

Martin Vopěnka

Holocaust

Na fotce šedivé
ty jsi, kdo odchází.
V klobouku omšelém
laskavý táta věčný.
Poslední pohledy.
To se však ještě neví.
Dětství že skončilo
chlapeček nepochopí.
Ve zmatku poklidném
jdou muži, kam jim určí –
tatínci bezbranní –
bohové na zem padlí.
Jak bys ty selhal dnes?
Chrám světa lidského
v útrobách prudce se bortí.
Buď sbohem, dítě mé.
Vidím se ve tvých očích.

(Praha, 18. 1. 2008)