Martin Vopěnka, spisovatel - Forma nad obsah

Forma nad obsah

aneb

Policista škůdce

Tak mne zase jednou pořádně vytočila ta naše policie. Jedu pro dítě do školky – velmi zvolna. A co se nestane: hlídka staví jedno auto za druhým včetně mého. Jsem v klidu – jel jsem přece kolem čtyřiceti. Chyba lávky. Byla tam nastražená třicítka. Kvůli dopravnímu hřišti (které se otvírá vždy až od prvního dubna). Čtyřicet tři kilometrů v hodině mne stálo 1000,-Kč a 2 body. Cizinka za mnou jela dokonce jen třicet pět a platila také.

Formálně vzato není co namítnout: ta třicítka tam opravdu byla. Co však považuji za podstatnější: nikdo z pokutovaných nejel nebezpečně a ti policisté (v tomto případě pražská městská policie služební číslo 0345) to dobře věděli. Nestoupli si tam proto, aby chránili bezpečí silničního provozu. Stoupli si tam proto, aby rychle a snadno vykázali činnost.

Ukazuje se na tom, jak sebelepší zákon (osobně proti bodovému systému nic nemám) je nakonec k ničemu vinou státní správy. Vinou přístupu lidí.

Pohled na zákon může být totiž dvojí: ryze formální – zákon je od toho, abychom mu bez přemýšlení a osobní zodpovědnosti sloužili, případně abychom se za jeho formalistický výklad schovali, zjednodušili si práci,… Obávám se, že to je většinový přístup nejen policistů, ale i soudců a úředníků. Anebo je tu druhý možný pohled: ten, který vyžaduje osobní rozhodování a zodpovědnost. V tomto druhém případě jde o to, že policista, soudce, úředník jako zodpovědný zralý jedinec mající nějakou úlohu v systému státní moci ví, o co v zákonech především jde a čeho chce demokratická společnost pomocí těchto zákonů dosáhnout. Takovýto jedinec se pak může mimo jiné ptát: Má zákon o svobodě shromažďování umožnit, aby mohli neonacisté procházet Plzní v den smutného výročí, když formálně vzato demonstrují za svobodu slova? Jde v dopravních předpisech o to, aby bylo možné pokutovat (a posléze zbavit řidičského oprávnění) řidiče jedoucího na přehledné hlavní silnici bezpečně rychlostí čtyřicet kilometrů v hodině?

Bohužel teprve schopnost policistů, soudců, úředníků uplatnit zákon smysluplně (tj. v duchu jeho původního poslání), vytváří právní kulturu společnosti. Vždyť kolik podvodníků, o jejichž podvodném jednání nebylo pochyb, mohlo být potrestáno, pokud bychom se mohli dočkat jasného odvážného stanoviska ze strany vyšetřovatelů a soudců (mám v tom směru nejednu nedobrou zkušenost).

Oněm městským strážníkům se podařilo jediné: Několik řidičů konečně pochopilo, že je úplně jedno, jestli jezdí rozumně nebo ne. Nějaká past se vždycky najde. Statisticky do té pasti padne slušný řidič s úplně stejnou pravděpodobností, jako ten, kdo dopravní zákony nerespektuje.

Podobně se už příliš mnoho let učíme chápat, že podvodné jednání podvodníkovi většinou projde. Formální, a neváhám říct „zlovolně formální“ výklad zákonů – bez osobního názoru na jejich původní poslání – je devastující pro stav celé společnosti. Městský strážník 0345 podle formálního výkladu zákona dne 15. 1. posloužil spravedlnosti. Ve skutečnosti však uškodil této společnosti.

Martin Vopěnka

Holocaust

Na fotce šedivé
ty jsi, kdo odchází.
V klobouku omšelém
laskavý táta věčný.
Poslední pohledy.
To se však ještě neví.
Dětství že skončilo
chlapeček nepochopí.
Ve zmatku poklidném
jdou muži, kam jim určí –
tatínci bezbranní –
bohové na zem padlí.
Jak bys ty selhal dnes?
Chrám světa lidského
v útrobách prudce se bortí.
Buď sbohem, dítě mé.
Vidím se ve tvých očích.

(Praha, 18. 1. 2008)