Martin Vopěnka, spisovatel - Konzumovné

Konzumovné

Představte si, že by všichni Evropané, Američané, Japonci… moudře usoudili, že se mají uskromnit. Jednak proto, že osobní budoucnost je v době krize nejistá, jednak ale také proto, že nadměrnou spotřebou lidstva trpí celá planeta. Jednoho rána, při pohledu na svá auta, televizory, ledničky, pračky… by si jednoduše řekli, že s tím, co mají, rozhodně vystačí dalších několik let, bez nutnosti obměny. Ruku na srdce: kolik Evropanů bude v příštím roce opravdu nutně potřebovat vyměnit auto či nějaký spotřebič?

Jenomže takový scénář je černou můrou ekonomů, politiků i podnikatelů. Ani já tady nemluvím jako nějaký poustevník – živí mne vydávání knih, a kdyby všichni lidé usoudili, že si letos knihu nedopřejí, byl bych v koncích. Scénář takové odmítnuté nebo odložené spotřeby by byl následující: bankrot podniků, spirálovitě rostoucí nezaměstnanost, bankrot států. A v konečném důsledku zbídačení těch, kteří neučinili nic víc, než jedno moudré nekonzumní rozhodnutí.

Ekonomové i politici tohle vědí. A podle toho ordinují: nepřemýšlejte o budoucnosti, rozšoupněte se, nebojte se. Kupujte víc, než ke svému životu nutně potřebujete. Není přece tak těžké naučit se znovu utrácet – stačí začít. Do začátku jsme pro vás připravili drobné pobídky – podobně, jako to dělají některá kasina či herny. Proč byste si nedopřáli třeba nové auto? Co na tom, že to staré ještě dobře jezdí? Utrácejte, žerte, přežírejte se. Právě na tom tahle globální civilizace stojí.

Zdá se, že není kudy ven. Jsme nadnášeni iluzí pokroku, který je živený poptávkou, a ta je opět závislá na poptávce. Je to bludný kruh; zběsilá honba. Poptávej a budeš po zásluze odměněn. Účet bude vystaven teprve v budoucnosti. V podobě vykácených pralesů, vyschlých řek a mrtvých moří.

Martin Vopěnka

Holocaust

Na fotce šedivé
ty jsi, kdo odchází.
V klobouku omšelém
laskavý táta věčný.
Poslední pohledy.
To se však ještě neví.
Dětství že skončilo
chlapeček nepochopí.
Ve zmatku poklidném
jdou muži, kam jim určí –
tatínci bezbranní –
bohové na zem padlí.
Jak bys ty selhal dnes?
Chrám světa lidského
v útrobách prudce se bortí.
Buď sbohem, dítě mé.
Vidím se ve tvých očích.

(Praha, 18. 1. 2008)