Martin Vopěnka, spisovatel - Rozhovory

Rozhovor pro časopis Host 02/2016

Je ti Česko malé?

Ano, je mi malé. Ale na tom snad není nic divného: vždyť ono je malé i objektivně.

Má skoro 80 000 km2. V čem je malé tobě?

Jsou tady kouzelná místa. Ale žádné velehory nebo veletoky, žádný mořský příboj, žádné rozbouřené živly. Žádná velká přírodní epika. A to se myslím promítá i do kultury — je taková umírněná: trocha toho českého humoru a odstupu, v tom jsme asi nejsilnější, trocha české hospody, nějaké ty vztahy, nevěry… Nic příliš vážného, nic příliš velkého. A běda, když máš vyšší ambice. To se neodpouští.

Rozhovor ke stažení zde PDF

Rozhovor pro Český rozhlas Radiožurnál

Rozhovor Lucie Výborné s Martinem Vopěnkou
Diskuze o českém knižním trhu, ekonomickém chování nakladatelů, ale také o akci Knihy bez DPH.

Soubor mp3 ke stažení zde MP3
Přehrání rozhovoru online

Rozhovor pro Lidové noviny

Dante, jak známo, sestoupil do Pekla, když „život jeho byl v půli se svou poutí“, tedy někdy po třicítce. Vy jste se ponořil do mateční hmoty své rodiny a dětství, když jste se blížil k padesátce. Jako byste ještě jednou naposledy chtěl zachytit obrazy, které třeba za nějaký čas už definitivně zmizí. Nebo jste se možná chtěl některých zbavit?

Naplánoval jsem si život do stovky, takže jsem právě v té dantovské půlce… Ale teď vážněji. Máte pravdu. V určité fázi života jsem cítil, že jsem se svým dětstvím svrchovaně vyrovnaný. Zároveň mi paměť dosud dobře slouží a přináší mi řadu obrazů včetně citového zabarvení, které se k nim váže. Kdo ví, jak by to bylo na sklonku života. Uvědomil jsem si, že je to pravá chvíle k zachycení tohoto vzácného materiálu. Nechtěl jsem účtovat ani soudit ani si něco řešit, ale právě jen vydávat svědectví. Nejen o té době, ale i o stavu své duše, o svém vnímání toku času.

Kompletní rozhovor z Lidových novin stahujte zde PDF

Ptá se Jiří Peňás.
Vyšlo v Lidových novinách 4. 9. 2013

Rozhovor pro Literární noviny

Rozhovor s Martinem Vopěnkou pro Literární noviny

Četly vaše děti trilogii "Spící město" ještě před vydáním? Jaké byly jejich reakce?

Udělal jsem pokus, kdy jsem jedné dceři dal číst asi šedesát stránek rukopisu – to měly postavy ještě jejich jména. Od scény, kdy unášejí chlapce, jehož předobrazem byl její mladší bratříček, už nebyla schopna číst dál. Vše se srovnalo, až když ve výsledném vydání měly postavy jiná jména. Potom si tři ze čtyř dětí trilogii s mimořádným zájmem přečetly.

Kompletní rozhovor z Literárních novin stahujte zdePDF

Rozhovor pro Palác knih Luxor

Kdysi bylo běžné, že se sešla rodina a sousedé a při draní peří se vyprávěly příběhy. Dnes to tak není, vypravěčské umění upadá. Jaký to má vliv na lidskou společnost?

Globalizace jde bohužel ještě dál: i kdyby se sešli, nebylo by o čem vyprávět. Příběh jednotlivce, individuální osud, mizí stejně rychle, jako indiánské kmeny v Amazonii. Většinově se žije jen jeden globální příběh.

Kompletní rozhovor stahujte zde PDF

Rozhovor pro Český rozhlas 2

Rozhovor Daniely Brůhové s Martinem Vopěnkou

Soubor mp3 ke stažení zde MP3

Rozhovor pro Knižní novinky - jaro 2013

Martin Vopěnka pro Knižní novinky - jaro 2013 PDF

Úryvek: "Mé romány pro dospělé jsou někdy hodně drastické, nezastírají pravou podobu zla. A jindy zase náročné, jako v případě Pátého rozměru."

Rozhovor pro Novinky.cz

Martin Vopěnka pro Novinky.cz

Úryvek: "Mám obavy o naši civilizaci jako celek. Že totiž ten civilizační povlak může prasknout, vše, čeho jsme dosáhli na poli humanity, se zhroutí a ke slovu se dostanou staré běsy."

Rozhovor v TV pořadu

3 minuty s... Martin Vopěnka - Pátý rozměr

Román Pátý rozměr Martina Vopěnky přináší překvapivé a filozoficky objevné názory. Nepostrádá ani napětí a hluboký psychologický vhled do myšlení hlavního hrdiny.

Rozhovor pro Katolický týdeník

Nemůže se nám ten nebarevný svět, který popisujete ve svých vzpomínkách, vrátit v nějaké podobě i dnes? Že opět zmizí osobitost a pestrost a bude nahrazena šedí průměrnosti, kterou bude tentokrát diktovat jen jiná ideologie – určená manažery zábavy a konzumu.

Ano, tomuto tlaku jsme dnes už vystaveni. A já ta šedesátá léta, přestože jsem je nazval nebarevná, zároveň vnímám jako poslední dobu, kdy lidé měli ještě svůj individuální příběh, kdy i místa měla příběh, protože svět ještě nebyl propojený.
Ale už v sedmdesátých letech, kdy u nás nastoupila normalizace, na Západě začal konzumismus – a oba tyto směry se dnes propojují v globalizaci. Mám tedy za to, že svět se vydal touto cestou už v sedmdesátých letech, a to všude. Na konci knížky vzpomínám, jak jsme se počátkem sedmdesátých let radostně stěhovali na sídliště, a podobně i globalizace stěhuje lidi do jednoho unifikovaného celosvětového sídliště. A přitom v tomto směru není nic krásnějšího, než kulturní rozdíly a jednotlivosti, jimiž se lišíme. Ale to v současném světě mizí takovým tempem, že se bojím, abychom nakonec nežili v jednom velkým lágru. Takže zmíněná nebezpečí jsou tady pořád, akorát mají jinou podobu.

A možná, že vaše nebarevné vzpomínky budou jednou vnímány jako barevné…

Bohužel, i to se může stát.

Kompletní rozhovor z Katolického týdeníku stahujte zde PDF

Ptá se Jiří Peňás. Vyšlo v Katolickém týdeníku 04

Rozhovor pro Knihy.cz

Martin Vopěnka pro Knihy.cz PDF

Úryvek: "Ale my dnes žijeme v jiném světě. Chtěl jsem vytvořit současný příběh – prostě a srozumitelně vyprávěný, bez veliké nadsázky, který by vyjádřil, jak může moderní člověk podstoupit hledání, které popsal už Komenský."

Rozhovor pro MF Dnes

Martin Vopěnka pro Mladou frontu DNES PDF

Úryvek: "Mám velkou sebekritiku k tomu, co píšu, nechci jen přidávat knihy, které by nešly novým směrem, musím mít pocit smyslu. Proto je pro náročného autora strašně těžké najít něco, co má smysl psát."

Rozhovor pro Týdeník Rozhlas 49/2011

Ve své knize Konec zákona líčíte, co se stane, když přestanou fungovat pravidla společnosti. Před osmi lety, kdy vyšla, jsem to považovala za hodně nadsazený pohled. Dnes už si to nemyslím. A mrazí mě z toho, že spisovatel dokázal tolik let před násilnostmi třeba ve Velké Británii zřetelně popsat, že se to přihodit může. Jste nadán takovou jasnozřivostí, nebo se v tom skrývá i jistá míra úzkosti pramenící z neidealizovaného pohledu na vývoj společnosti?

Konec zákona jsem dokončil dokonce před dvanácti lety, ale dlouho jsem váhal s jeho vydáním právě proto, jak byl brutální. Bohužel se domnívám, že selhání společenských struktur může nastat, ba obávám se, že nastane. Asi jsou to opravdu židovské geny ve mně, co vyvolává takovou úzkost, protože každý dnes žijící potomek židů má nějaké předky, kteří museli přežít několik pogromů či přesídlit jinam. Proto v sobě neseme tu obezřetnost, že se něco podobného může přihodit.

Kompletní rozhovor stahujte zde PDF.

Setkání u stromu

Stáří se ohlásí vzpomínkou z dětství.
Natáhneš ruku přes čas, jenž současnost rozpůlil vedví.

Na druhém břehu v dětství svém stojíš
u stromu, který už tenkrát byl vzrostlý.
Oharky cigaret kapsy si plníš,
botičkou posouváš žaludy v listí.
Pak úlek chlapečka srdce ti zlomí.
Mámina zloba je to, na co myslí.

Pomalu odcházíš.
Zas listí spadlé je a vlhko v kůře stromů,
červené lavice bývaly v parcích.
Ruku si podat chceš přes čas, jenž odplynul,
o dotek letmý jen marně se snažíš.
Tak stáří začíná:
ten chlapec je ti blízký,
však byl to jiný svět.
O mostech nevíš.