Martin Vopěnka, spisovatel - Rozhovor pro Palác knih Luxor

Rozhovor pro Palác knih Luxor

Kdysi bylo běžné, že se sešla rodina a sousedé a při draní peří se vyprávěly příběhy. Dnes to tak není, vypravěčské umění upadá. Jaký to má vliv na lidskou společnost?

Globalizace jde bohužel ještě dál: i kdyby se sešli, nebylo by o čem vyprávět. Příběh jednotlivce, individuální osud, mizí stejně rychle, jako indiánské kmeny v Amazonii. Většinově se žije jen jeden globální příběh.

Kompletní rozhovor stahujte zde PDF

Setkání u stromu

Stáří se ohlásí vzpomínkou z dětství.
Natáhneš ruku přes čas, jenž současnost rozpůlil vedví.

Na druhém břehu v dětství svém stojíš
u stromu, který už tenkrát byl vzrostlý.
Oharky cigaret kapsy si plníš,
botičkou posouváš žaludy v listí.
Pak úlek chlapečka srdce ti zlomí.
Mámina zloba je to, na co myslí.

Pomalu odcházíš.
Zas listí spadlé je a vlhko v kůře stromů,
červené lavice bývaly v parcích.
Ruku si podat chceš přes čas, jenž odplynul,
o dotek letmý jen marně se snažíš.
Tak stáří začíná:
ten chlapec je ti blízký,
však byl to jiný svět.
O mostech nevíš.