Martin Vopěnka, spisovatel - Rozhovor pro Katolický týdeník

Rozhovor pro Katolický týdeník

Nemůže se nám ten nebarevný svět, který popisujete ve svých vzpomínkách, vrátit v nějaké podobě i dnes? Že opět zmizí osobitost a pestrost a bude nahrazena šedí průměrnosti, kterou bude tentokrát diktovat jen jiná ideologie – určená manažery zábavy a konzumu.

Ano, tomuto tlaku jsme dnes už vystaveni. A já ta šedesátá léta, přestože jsem je nazval nebarevná, zároveň vnímám jako poslední dobu, kdy lidé měli ještě svůj individuální příběh, kdy i místa měla příběh, protože svět ještě nebyl propojený.
Ale už v sedmdesátých letech, kdy u nás nastoupila normalizace, na Západě začal konzumismus – a oba tyto směry se dnes propojují v globalizaci. Mám tedy za to, že svět se vydal touto cestou už v sedmdesátých letech, a to všude. Na konci knížky vzpomínám, jak jsme se počátkem sedmdesátých let radostně stěhovali na sídliště, a podobně i globalizace stěhuje lidi do jednoho unifikovaného celosvětového sídliště. A přitom v tomto směru není nic krásnějšího, než kulturní rozdíly a jednotlivosti, jimiž se lišíme. Ale to v současném světě mizí takovým tempem, že se bojím, abychom nakonec nežili v jednom velkým lágru. Takže zmíněná nebezpečí jsou tady pořád, akorát mají jinou podobu.

A možná, že vaše nebarevné vzpomínky budou jednou vnímány jako barevné…

Bohužel, i to se může stát.

Kompletní rozhovor z Katolického týdeníku stahujte zde PDF

Ptá se Jiří Peňás. Vyšlo v Katolickém týdeníku 04

Setkání u stromu

Stáří se ohlásí vzpomínkou z dětství.
Natáhneš ruku přes čas, jenž současnost rozpůlil vedví.

Na druhém břehu v dětství svém stojíš
u stromu, který už tenkrát byl vzrostlý.
Oharky cigaret kapsy si plníš,
botičkou posouváš žaludy v listí.
Pak úlek chlapečka srdce ti zlomí.
Mámina zloba je to, na co myslí.

Pomalu odcházíš.
Zas listí spadlé je a vlhko v kůře stromů,
červené lavice bývaly v parcích.
Ruku si podat chceš přes čas, jenž odplynul,
o dotek letmý jen marně se snažíš.
Tak stáří začíná:
ten chlapec je ti blízký,
však byl to jiný svět.
O mostech nevíš.