Martin Vopěnka, spisovatel - Pozůstalí

Pozůstalí

Lehounký vánek
z pod prahu vjemů.
Jako bys vešel,
ačkoliv scházíš.
Po tobě místo;
ozvěna tichá.
Ty se však
zpozdíš.
Tatínek dávný.
Ani to dítě už není.
Dítě, jež vcházelo
s tebou.
Chybíte si
a chybíte tady.
Závany prázdnoty.
Ozvěny trvání
v pozůstalých.

(Břevnov 10. a 11. 4. 2015)

Chvíle, jež prchá mi

Já a ty na lodi u břehů Kréty.
Hledíme na moře průzračné a čisté,
má ruka dotkla se tvé jemné kůže.
Čas téměř neběží a moře klidné je
u bílé skály.

Možná, že před smrtí budu chtít vrátit
právě tuhle chvíli.
Tu, jež teď probíhá;
já zdravý jsem a silný
a vůně bylin jde z rozpálených svahů.

Vedle mne spočíváš
jak bárka bez posádky,
i já se oddávám
tichému bezesnění.
Chvíle, jež prchá mi.
Začátek umírání.

(Červenec 2006, Kréta)